Problém s erekcí – názor urologa
MUDr. Ivan Kolombo, FEBU Centrum robotické chirurgie a urologie Nemocnice Na Homolce Praha
Při projednávání obtíží zhoršené erekce, které odborně nazýváme erektilní dysfunkcí, se mi vždy vybaví asociace s jedním z největších úspěchů v urologii posledních let. Problémy s erekcí jsou pro urology zcela jistě jako řada jiných obtíží dlouhodobě známou a jednoznačně nejčastější formou poruchy sexuálního zdraví.
Ještě před několika lety jsme uměli tento typ obtíží efektivně ovlivnit pouze u menšího procenta našich nemocných. Naše léčebné možnosti byly značně omezené a řada z tehdy dostupných metod byla značně invazivní, a nehodila se tedy pro každého. Každý pacient se zájmem o léčbu musel podstoupit celou řadu testů (někdy i náročných a nepříjemných) a pouze pro menší část našich nemocných jsme našli řešení – mnohdy ve formě složitého operačního zákroku. Dnes je situace přesně opačná. I bez složitých a zatěžujících testů umíme dnes efektivně vyřešit problém s erekcí u drtivé většiny našich pacientů a účinnou medikamentózní léčbu můžeme zahájit téměř ihned. A co je ještě lepší zpráva, většinou se jedná o léčbu velmi jednoduchou a zcela bezbolestnou, kdy stačí obvykle 1 tableta denně správně indikovaného a individuálně vybraného léku, nejčastěji ze skupiny tzv. inhibitorů fosfodiesterázy-5 (iPDE5). Radost je o to větší, že se jedná o dobře dostupnou a spolehlivou léčbu pro velké množství našich pacientů.
Problémy s erekcí, jak si téměř každý muž dokáže představit, nejsou totiž zdaleka ničím výjimečným. Jako příklad lze uvést situaci ze Spojených států amerických, kterou v tomto ohledu velmi pěkně dokumentují výsledky studie, která je mezi odborníky známa jako Massachusetts Male Aging Study, tedy studie o stárnutí mužů ve státě Massachusetts. Různý stupeň zhoršené erekce se v USA dle tohoto výzkumu objevoval u 52 % mužů ve věku 40–70 let. Situace je obdobná také u nás. V průzkumu provedeném v České republice se jednalo o 54 % mužů s erektilní dysfunkcí ve věku 35–65 let. Pokud uvážíme, že odborná definice erektilní dysfunkce vymezuje tento pojem pro obtíže trvající minimálně půl roku, dostáváme se v běžné praxi ještě k vyššímu počtu případů, kdy se porucha objevuje pouze občasně nebo po kratší období. Dle odhadů se tedy v České republice, kde je 2,2 milionu mužů ve věku nad 35 let, jedná přibližně o 1 milion mužů trpících různou formou erektilní dysfunkce. V globálním měřítku se pak jedná o více než 150 milionů nemocných mužů.
Dle mých zkušeností však ani v současnosti není řada nemocných léčena správně. V rutinní praxi se stále setkávám s několika důvody, proč u nemocných s erektilní dysfunkcí není vedena řádná léčba odpovídající současným možnostem medicíny. Částečně je to kvůli nekritické reklamě na preparáty, které ani zdaleka nezajišťují takový efekt jako již zmíněné léky typu iPDE5. Rovněž si pak při rozmáhajícím se turistickém ruchu někteří nemocní koupili zcela neúčinné falsifikáty skutečných léků někde na tržišti v zahraničí. Toto vše vede ke zklamání nemocných trpících erektilní dysfunkcí, a zahájení skutečně účinné léčby je zpožděno a oddáleno kvůli zbytečnému pesimismu. Přitom pesimismus a nihilismus již dnes není na místě. Dnes už není důvod oddalovat účinnou léčbu. Toto oddalování není podobně jako v případě jiných onemocnění optimální. Také u jiných svalů a orgánů platí pravidlo, že jejich protahující se nečinnost vyžaduje následně delší a náročnější léčbu, která je nutná pro obnovu jejich správné funkce. To se týká i hladké svaloviny kavernózních těles neboli topořivých tělísek, která mají právě v procesu kvalitní erekce nezanedbatelný význam. Jejich dlouhodobá nečinnost jim rozhodně neprospívá.
V tomto ohledu vidím při rozhodování, zda se při problémech s erekcí svěřit lékaři, dva hlavní důvody, proč nemá nemocný váhat vyhledat lékaře. Za prvé, skutečně účinné léky, které mohou již po několika desítkách minut od podání při příslušném sexuálním vzrušení a stimulaci navodit rychlou a kvalitní erekci, jsou dostupné pouze na lékařský předpis. Druhým důvodem je, že při lékařském a urologickém vyšetření mohou být odhaleny jiné, velmi závažné nemoci, které se mohou podílet na rozvoji problémů s erekcí. Může se jednat například o nediagnostikovanou cukrovku nebo o vysokou hladinu cholesterolu v krvi, která zapříčiňuje poškozování a ucpávání nejen důležitých cév v penisu, ale také třeba srdečních a mozkových tepen. Včasné rozpoznání a léčení těchto poruch může výrazně přispět k obnovení původní kvality erekce, ale může také doslova zachránit život a předejít smrtícímu infarktu či mozkové mrtvici. Kromě již zmíněných nemocí mohou mít problémy s erekcí i celou řadu dalších příčin. Jako příklad si můžeme uvést chudokrevnost nebo některá zhoubná onkologická onemocnění. Sám mám několik nemocných, které do ordinace přivedl banální problém s poruchou erekce, ale podrobnější vyšetření pak odhalilo dosud jinak bezpříznakový, ale ještě vyléčitelný zhoubný nádor.
Pesimismus není na místě ani v případě nemocných, kteří již o svých závažných nemocích vědí. Například zahájení účinné léčby erektilní dysfunkce je možné i u řady kardiaků a mnoha dalších chronicky léčených nemocných. Po domluvě s ošetřujícím internistou nebo kardiologem je možné v řadě případů kardiologickou a interní léčbu upravit tak, aby nebránila nasazení léků podporujících erekci (v praxi se jedná nejčastěji o vysazení léků ze skupiny nitrátů a jejich nahrazení stejně kvalitními a účinnými léky s jiným mechanismem účinku).
V každodenním životě platí, že nejlepší rozhodnutí, která děláme, jsou ta, která nám přinášejí radost. V případě erektilní dysfunkce to platí dvojnásob. Rychle nastupující a kvalitní erekce totiž přinese radost oběma partnerům.
Strašákem není ani výše zmíněná odborná definice, která uvádí, že problém s erekcí musí trvat nejméně 6 měsíců. Ta slouží pouze k odborným účelům a vědeckým studiím. Lékař samozřejmě nemusí čekat na uplynutí onoho 1/2 roku, než bude moci předepsat účinnou léčbu. Naopak dnes již existují doporučení odborných urologických společností, kdy se dle platných „guidelines“ neboli odborných doporučení léčba zahajuje ihned i v případě, kdy lze hlavní zhoršení erekce teprve předpokládat a očekávat vlivem nemoci, léčby nebo například nevyhnutelné operace atd. Rovněž není rozhodující v úvodu zmíněný věk. K tomu, aby se nemocný mohl začít účinně léčit, není potřeba dosáhnout nějaké konkrétní věkové hranice. Sám mám mezi svými pacienty také řadu studentů, kteří jsou velmi spokojeni s medikamentózní léčbou erektilní dysfunkce, a na druhou stranu mám nemocné, kteří si užívají života plnými doušky v osmém decéniu svého života. V tomto ohledu je samozřejmě zcela planá obava, že pokud již jednou člověk léčbu zahájí, nikdy již od ní nebude moci ustoupit. Opak je u řady nemocných pravdou. Po překonání určitého kritického období, kdy byla k navození kvalitní erekce potřeba medikamentózní léčba, se může stav postupně opět upravit a další léčba již nemusí být nutná. Na erekci totiž může negativně působit celá řada vedlejších faktorů a vlivů (jedná se například o přepracovanost, stres, napětí, nedostatek odpočinku, ne zcela optimální prostředí pro vlastní styk atd., atd.), jejichž vymizení nebo potlačení může opět přispět k obnově fyzických a psychických sil muže, včetně jeho plnohodnotné erekce.
Důležité je problém s erekcí nadále netabuizovat, ale otevřeně o něm diskutovat se svým lékařem nebo přímo vyhledat odbornou, obvykle urologickou nebo sexuologickou poradnu. Jedině tak budeme moci problém se zhoršenou erekcí včas a skutečně efektivně řešit a léčit. Mám ve své poradně nemocné, kteří původně přišli například kvůli obtížím s ledvinnými konkrementy (kamínky) nebo kvůli obtížím s prostatou. V průběhu let se u nemocného začala zhoršovat erekce, ale nemocný se při kontrole, která byla naplánovaná například vzhledem k výše uvedeným kamínkům, obával zmínit problém s erekcí. To je jistě zcela zbytečné. Lékařskou kontrolu naopak můžeme efektivně využít k řešení obou urologických problémů současně.
Závěrem bych chtěl upozornit na jednu zdánlivě nevýznamnou chybu, se kterou se občas při léčbě erektilní dysfunkce setkávám. Jedná se o situaci, kdy je nemocnému sice vybrán a doporučen ošetřujícím lékařem správný a vhodný lék, ale je mu předepsána pouze jedna nebo dvě tabletky (mnohdy s ohledem na délku a stupeň obtíží ještě tablety zbytečně poddávkované v nedostatečné síle). Podobně jako u jiných onemocnění také u erektilní dysfunkce platí, že dostatečný efekt léčby se dosáhne v některých případech až po opakované dávce nebo po změně a zvýšení dávky příslušného léku. Situaci lze přirovnat například k zahajovací léčbě hypertenze (vysokého krevního tlaku), kdy jsou dle efektu postupně zvyšovány dávky léku nebo jsou využity vhodné kombinace léků. Obdobné je to u erektilní dysfunkce, kdy v některých případech je vhodné léčbu také kombinovat například s preparáty normalizujícími androgenní deficit. Androgenní deficit je situace, kdy je za zhoršení erekce a případně za další obtíže zodpovědná příliš nízká hladina příslušných hormonů, tzv. androgenů, v těle. Mezi nejznámější androgeny řadíme především mužský hormon z varlat – testosteron. Z uvedeného příkladu vyplývá, že většina případů erektilní dysfunkce je dnes sice snadno vyřešitelná díky novým účinným preparátům, ale některé složitější případy je vhodné konzultovat a léčbu řídit ve spolupráci s urologem, případně sexuologem.
MUDr. Kolombo Ivan, FEBU
Corresponding Member of the Americal Urological Association
Centrum robotické chirurgie a urologie
Nemocnice Na Homolce Praha
Roentgenova 2
150 30 Praha 5
e-mail: kolomboi[zavináč]seznam[tečka]cz
tel.: 724 314 097